The end or the beginning?, 5.díl

11. prosince 2013 v 14:16 | Wendyss |  The end or the beginning?

Další díl. SPIT AND LIGHT (DRAGON MISSION) očekávejte asi nějak do konce tohoto týdne, poté se chystá nová povídka BOHATÍ A NAMYŠLENÍ :-) Ale mám problémy s vytvořením signatury... A v menu najdete nové bannery k této povídce a ještě SAL (spit and light). Nebudu vás déle zdržovat :-)


Čekala jsem tady už asi půl hodiny. Jonas měl přijet v 15:30 a teď je kolik? Heh, to si vypije, přesně 16:00! Ale dost keců o hodinách, Jonas právě přijíždí.
"Stihla jsem vykouřit už asi pět cigaret! Kde jsi byl? Radči mi zastav zrovna u trafiky, ať mám zásoby," řekla jsem a on se uchechtl.
Měla jsem podezření, že mi tam nezastaví, a mé podezření bylo správné! Nahodila jsem nechápavý a naštvaný pohled.
"Mám jich doma dost, klidně ti dám," zabočil k mému domu a zastavil.
"Tak mi dej ale ještě teď, potřebuju na doma," řekla jsem a dala mu pusu na líčko.
Podal mi cigarety a já vystoupila.
"Tak čáu, a nezapomeň, zítra v 12:30! Ani o minutu pozdějc!" pohrozila jsem mu prstem.
"Tak fájn, ahoj," řekl a já jsem zabouchla.

***

Se zájmem jsem pozorovala svůj piercing v bríšku. Chtělo by to ale ještě na nějakém vyditelnějším místě... Jo, hned zítra řeknu Jonasovi, ať mě tam zaveze znovu a nechám si to dát do rtu. A potom ještě tetování! Tetování z nápisem bad girl...

***

Zítra ráno jsem se vzbudila tentokrát u mě. Vstala jsem a hned jsem vyrazila do koupelny. Podívám se na sebe a zhrozím se... Rozcuchané vlasy, celá umazaná od řasenky a make-upu... Včera jsem si musela dát asi o několik kalíšků více... Vlezla jsem do sprchy, umylasi tvář, umyla jsem si zuby, učesala se a oblékla se do domácího oblečení (http://www.polyvore.com/home/set?id=105582249). Vzala jsem si knihu, rozsvítila si lampičku a řekla jsem si, že budu mít chvíli pro sebe. No, hned na to někdo zazvonil. Vstala jsem, zanadávala jsem si a otevřela. Stál tam Jonas.
"Ahoj," pozdravil a celou si mě přejel pohledem.
"Čau, co ty tady?" řekla jsem naoko naštvaně.
Beze slova vstoupil do mého bytu, ani se nevyzul a hned skočil na mou postel.
"Tak hele, co to-" přerušil mě...
"Tak mě napadlo, ty nemáš rodiče?" zeptal se mě Jonas.
"Ne, umřeli když mi byli čtyři. A táta umřel před dvouma rokama," odpověděla jsem a po ne moc dlouhé době mi opět stekla slza. Ale no tak, tohle bad girls nedělají!
"To je mi líto," položil mi ruku na rameno, ale já jsem uhla a práskla ho po ruce.
"Přestaň! Je ti to jedno a nevíš, jak se cítím! Možná je pravda, že byli vrahové ale nikdy si to nepřipustím!" vstoupla jsem si, dupla jsem si a řvala na něj.
Zůstal tam ležet s vykulenýma očima a mě už došla trpělivost.
"Ty ha*zle!" zařvala jsem an něj ještě jednou a utíkala pryč.
Hm, škoda, že nemám balkón, nejraději bych z něj skočila... Oh můj bože! Co jsem to řekla?! Že moji rodiče možná byli vrahové?! Ale ne, to nebyli! Určitě ne! Ale já na to příjdu...

***

Seděla jsem u notebooku už asi tři hodiny. Hledala jsem: Emily Loore a někdy taky John Loore. Moji rodiče. Neukázalo mi to nic co by nasvědčovalo tomu, že byli vrahové... Tedy... až do teď! Zadívala jsem se upřeně do monitoru a zhrozila se! Rozklikla jsem si článek a začala nahlas číst:

Emily Loore a John Loore byli bezmilosrdní vrahové již ze čtyřmi oběťmi! Jednou z nich byla i Emma Sophin, matka šesnáctileté An Sophin a manželka čtyřiačtyřiceti-letého Toma Sophina. Dále to byli...

Víc už mě nezajímalo. Oni opravdu zabili matku mé kamarádky! Opravdu byli vrahové! Zaklapla jsem notebook a rychle utíkala k oknu... Moje pocity byli provinilé, už jen proto že jsem se na An naštvala za pravdu... Kéž by mě tehdy její táta zabil... Kéž bych se nenarodila... V této chvíli to byl asi můj největší sen. Slzy se mi kutálely z obličeje až z okna ven. Byla jse připravená skočit z asi deseti metrové výšky až tam na zem. . .

***

Probudila jsem se v bílé místnosti. Dlouho mi trvalo, než jsem se vzpamatovala a uvědomila jse si, kde to vlastně jsem. Nemocnice. Tak já to nakonec přežila... Hm, škoda... Uslyšela jsem hlasy. Jeden jsem poznala-Jonas, a druhý-nějaký starý dědek.
"Ne, kouřit je tu prostě zakázáno," řekl ten "dědek".
"Ale... Potřebuju to," řekl Jonas a to už jsem se pousmála.
"Tak běžte ven," Jonas zakroutil hlavou a v té chvíli si oba všimli, že jsem se už probrala.
"Ario! Probrala ses!" řekl, přišel ke mě a chytil mi ruku.
"Chci si zapálit," řekla jsem a usmála se.
"Pan doktor mi už teď vysvětloval že to nejde, neslyšela jsi?" zasmál se a uraženým pohledme se otočil na doktora...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 12. prosince 2013 v 14:39 | Reagovat

Tak šup další!

2 Zzz Zzz | Web | 14. prosince 2013 v 11:21 | Reagovat

Skvělí díl.

3 Angelique Angelique | Web | 18. prosince 2013 v 8:23 | Reagovat

hezký díl, těším se na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji, že jste tento blog navštívili a určitě se někdy zase stavte :)