Spit and light [Dragon Mission], 1.díl

1. prosince 2013 v 16:13 | Wendyss |  Spit and light (dragon mission)

Tak :-) Chystám se vytvořit rubriku "Spit and light", abych ty povídky mohla mít pěkně uspořádané. Každopádně přeji ať si užijete další díl, a dnes nebo zítra se těšte na fotku věnečku :-)



Joannie si prohrábla svoje dlouhé, hnědé vlasy. Přišla k zrcadlu a sama sobě se najednou dívala do těch krásných, křišťálově modrých očí. Měla pocit, jako by se v nich skrývala naděje. Naděje, odhodlání, statečnost. Jenže proč ji potřebuje? Aby odtud utekla? Na to naději už asi vážně nemá... Tak na co, na co? Někdo zaklepal na dveře. Šla otevřít.
"Dobrý den," Joannie se usmála na uklízečku. Ta jí úsměv oplatila a dovolila si jít dovnitř.
Uklízečka vzala koš, a užuž ho chtěla sypat do sáčku. Joannie ji zastavila.
"Počkejte," nastala trapná chvíle. Ale ona to zamluvila. " Mám pocit, že jsem si tam hodila omylem něco, co se mi může k životu hodit."
Tak si trochu zalhala, ale ta dračí náušnice jí mohla dávat jakkékoliv znamení.
"Myslíš tu náušnici?" uklízečka se pousmála, strčila ruku do koše a vytáhla z nich stříbrnou náušnici s motivem draka. Sáhla tam po druhé a vytáhla druhou.
Jako nějaký zázrak. Pomyslela si Joannie. Zázrak...
"Jak to víte?" zeptala se po chvíli trapného ticha.
"Vím, či nevím, to teď není důležité. Hlavně odtud zmiz, než bude pozdě. Pomůžu ti. A ty náušnice si vem, máš pravdu. V životě ti opravdu budou užitečné," uklízečka se usmála, a to už Joannii vedla dolů z dlouhých, zatočených schodů.
Joannie to sama nechápala, ale byla ráda. Zmizí odtud a už se tu nikdy neuvidí... Doufá v to...
"Tak ahoj, a měj se hezky," uklížečka se na ni usmála a Joanii bylo líto, že jí nemůže dát víc, než jí úsměv oplatit.
"Naschledanou, bude se mi stýskat," tahle milá, skoro padesátiletá paní bylo to jediné, po čem se Joanii bude s tohohle podivného místa stýskat.
Každopádně, dračí náušnice již měla na uších a cítila se v bezpečí. Cítila se volná, svobodná a šťastná. Ale i tak ji čeká dlouhá cesta Bůh ví kam...
***
Joannie se probudila na neznámém místě. V lese. A byla ještě tma. Začala se bát, tak se zachumlala do deky a snažila se spát dál. Počkat... Kde vzala tu deku?
"Už jsi se vzbudila?" zašeptal mužský, tvrdý hlas.
To, co ale Joannie uviděla, rozhodně muž nebyl. Byl to... drak! Byl k ní otočený zády a nevypadal příliš přátelsky.
"Kdo jsi?!" Joannie se rychle vyhrabala z deky a čekala na odpověď.
"Drak, milá Jonnie, drak," Jonnie? Jak zná její jméno, a ještě si na ni vymyslel přezdívku?
"Ale oni neexistují!" Joannie byla hodně naštvaná a hlavně zmatená.
"Jsem Greg. A jsem tu především kvůli tobě," zelený, drak velký asi pět metrů jako by Joanii a její otázky ignoroval.
"Já... Jak je to možné?" Joannie uvěřila. Ale důvěru k tomu drakovi stále necítila.
"Na to není čas. Nasedni si a zavedu tě tam, kam jsi se vždycky chtěla podívat," Joanii bylo jasné, že to místo, kam poletí nebude to, do kterého se chtěla vždy podívat... Za a), drak to nemůže vědět, za b), to místo je asi 3000 mil daleko, za c), to místo neexistuje, protože se do něj chtěla Joannie podívat, když jí bylo sedm-vymyslela si ho.

Ale Joannie se mýlila! Drak ji přinesl přesně na to místo. Černé moře. Na nic nečekala, svlékla si džíny, tričko a skočila do něj. Nechala se unášet vlnami a Greg ji jen s dračím úsměvem pozoroval. Joannie se potopila a pohlédla do drakových očí.
"Gregu?" usmála se. "Děkuji."
Greg na nic nečekal, vklouzl do vody za Joannií, popadl ji a už ji nesl do výšky. Foukal vítr, a tak Joanii začala být zima.
"Pusť mě, co to děláš?" Greg ji pustil a ona z pěti metrové výšky spadla někde doprostřed černého moře. Greg se vzdálil a Joannie nic z toho nechápala.
Začínala se bát žraloků a jiných masožravých ryb. Přece jen-byla už skoro tma. A pořád to nechápala. Proč? Gregu, no tak, vrať se... Pomyslela si. Najednou ucítila, jak ji něco kouslo do nohy. Šílená bolest... Ale pak už necítila vůbec nic...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tessa Tessa | 1. prosince 2013 v 18:48 | Reagovat

Ahoj, tady je TESSA, vracím se zpět na blog ! Hrozně se omlouvám za neaktivitu a doufám, že affs na mě nezanevřeli :) Více informací na kone11.bloger.cz :)
Těším se na návštěvu :)
Tessa

2 Ami Ami | E-mail | Web | 2. prosince 2013 v 17:19 | Reagovat

Do pytle...Je to nádherný, škoda, že trochu krátký :)

3 Caroline Caroline | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 15:23 | Reagovat

Krásné :)
Těším se na další díl :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji, že jste tento blog navštívili a určitě se někdy zase stavte :)