moje ďábelská škola-10.část

8. února 2013 v 10:04 | wendyss
"Sedíme my tři spolu?" zeptala se Trina "Tak jo" souhlasila jsem Pomalu jsme docházeli k jídelně. Vešli jsme dovnitř. "Tak kam si sednem?" řekla Leon "Támhle" kejvla jsem na jeden volný stůl Sedli jsme si tedy tam. "Můžu?" ozval se náhle nějaký hlas "Čau Stefe. Jo sedni." řekla jsem "Dík" řekl a sednul si Potom jsem si šla i s ostatními dát jídlo. Potom jsme si s jídlem zase sedli a jedli jsme. "Fuj" řekl náhle Stef "Co?" řekla jsem "No já jen, že mi to jídlo nechutná." řekl Stef "Ach tak" řekla jsem se smíchem Potom jsme se všichni kromě Stefa pustili do jídla. "My už jsme dojedli tak čau." řekla Leon Stefovi "Čau" řekla Trina "Ahoj" řekl Stef "Čus" řekla jsem Šli jsme do tělocvičny. Když jsme tam přišli, převlíkly jsme se a pustili se do běhání koleček přes tělocvičnu. Když jsme doběhali, pustili jsme se do rozcvičky a pak na přemety na žíněnce. Hodina proběhla jinak v klidu. Když zazvonilo, zase jsme se převlíkly a vyrazili na pokoje. Když jsme došli k pokojům, rozloučili jsme se s Trinou a vidali se do toho našeho. Když jsme vešli dovnitř, nemohli jsme tomu uvěřit. Bylo tam rozházené všechno oblečení, televize byla věřte nevěřte rozmlátená a Leonin nový notebook taky. "Kdo to mohl udělat?!" zeptala se Leon zhrozeně "Nevím" pokrčila jsem rameny "A víš, jak to schováme před učitelem? A víš, jak to uklidíme?" zeptala se Leon "Tak to vážně ne." řekla jsem "Tak víš co?" řekla Leon "Co?" zeptala jsem se "Měli bychom se už pustit do uklízení." řekla Leon "Jo to máš pravdu tak poď." řekla jsem a začala uklízet Když bylo hotové oblečení, ještě jsme vyhodili notebook a televizi z okna. No a co jiného s tím? Když bylo všechno umyté a uklizené, chtěli jsme to jít říct Trině ale ona nás předběhla. Někdo otevřel dveře a začal si stěžovat: "Kdo to udělal?! Celá moje skříň oblečení vyházená, rozbitá televize, rozbitý počítač..." stěžovala si Trina "Nám to taky udělali." řekla jsem "A nevíte kdo to byl?" zeptala se Trina "Ne. A ty?" řekla jsem "Ne" řekla Trina Vážně by mě zajímalo, kdo by nás až tak nesnášel.
Hmmm... Však mi ho najdeme a pomstíme se mu. "Počkat! Napadlo mě kdo by to mohl být!" řekla jsem náhle "Kdo?!" vypálili na mě sborovně Trina a Leon "Jeden kluk kterýho nesnáším už od první třídy. Jmenuje se Jack Helston." řekla jsem "Tak jo. Ať už vím kdo to je, nebo nevím, což nevím, jdem se mu pomstít." řekla se zlomyslným úsměvem Leon "Souhlas" řekla Trina "Tak jdem. Číslo jeho pokoje znám. 109. Ale musíme něco vymyslet. Nemá někdo nějaký nápad?" zeptala jsem se "Já!" řekla náhle Leon "A jakej?" zeptala jsem se "Všechno jeho oblečení mu obarvíme na růžovo" řekla Leon "Dobrý ale bylo by lepší mu toho udělat víc!" řekla jsem se zlomyslným úsměvem "Počkat..." řekla jsem ještě "Co je?" zeptala se Trina "Proč by to dělal i Vám když Vám nic neudělal?" zamyslela jsem se na chvíli "To je už jedno. Jdeme na něj!" řekla Leon "Jo to už vypustím z halvy a teď nemá ještě někdo nějaký nápad?" řekla jsem "Já! Mohly by jsme mu rozbít..." Trina ani nestačila doříct slovo a skočila jsem jí do toho já "Jeho nejcenější věc. Kytaru a ceny za závodění." řekla jsem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji, že jste tento blog navštívili a určitě se někdy zase stavte :)